Genetická modifikace potravin – nutnost nebo zbytečnost?

Tzv. genetická modifikace  potravin vzbuzuje nejen mezi odborníky, ale i mezi veřejností rozporuplné emoce. Někteří jsou menším zákrokům člověka nakloněni, oponenti naopak namítají, že člověk by neměl takovým způsobem do přírody zasahovat. Kde je pravda? To je velmi těžké posoudit…

Co znamená genetická modifikace

Geneticky modifikované potraviny – někdy se označují také jako manipulované potraviny (GM) – jsou takové potraviny (rostliny, zvířata), jejichž genetický materiál byl úmyslně změněn,  podobných změn by nebylo dosaženo přirozeným způsobem.  Celým procesem se zabývá obor s názvem genetické inženýrství. Geny  se prostě přenášejí do organismů – za takto manipulovaných organismů pak vznikají manipulované potraviny. V současné době jsou nejvíce takto modifikovány především zemědělské plodiny – jako např. kukuřice, pšenice či cukrová řepa.

Co hovoří pro a proti

Jako důvody pro se často uvádí snaha „zasytit“ chudé části světa. Vypěstovat plodiny či chovat zvířata, která díky úpravám budou odolnější a vhodnější i do těžších podmínek. Tento způsob využití se však zatím zřejmě ještě naplno nerozjel a tak geneticky modifikované potraviny končí na stolech  i v oblastech, které hladem netrpí. Proti geneticky modifikovaným potravinám vystoupil mimo jiné i princ Charles. Čeho se bojí odpůrci takto upravených potravin? Hovoří se především o dvou velkých rizicích, jednak pro lidské tělo a jednak pro životní prostředí. Nebezpečí pro naše tělo může spočívat v tom, že díky „přesouvání genů“ můžeme zkonzumovat např. bílkovinu, se kterou naše tělo nebylo nikdy v kontaktu. Panují také obavy ze vzniku nových toxických látek a také alergií. Pro odpůrce je také znepokojující fakt, že by mohlo dojít k rezistenci na některé druhy antibiotik – také kvůli manipulaci s geny. Navíc je pravdou, že zatím nebyl prostor pro dlouhodobější studie, nikdo tedy přesně neví, co může dlouhodobá konzumace takto upravených potravin způsobit. Nebezpečí pro životní prostředí spočívá v možném narušení jemné rovnováhy ekosystémů. Zánik některých druhů a „ovlivnění“ jiných druhů by mohlo mít nedozírné následky, hovoří se o tzv. genetickém znečištění životního prostředí. I když už máme za sebou řadu let výzkumu, jsme v tomto oboru v podstatě stále ještě na začátku a vlastně nevíme, co může do budoucna všechno přinést. Je to tedy tak trochu sázka do loterie.

Kdo s koho?

Na jedné straně tedy stojí odpůrci – většinou členové ekologických organizací, kteří tvrdí, že takto upravené potraviny škodí nejen nám samotným, ale také životnímu prostředí. Na straně druhé pak jsou zastánci – biotechnologové a vědečtí pracovníci, kteří upozorňují na to, že je to jedna z cest pro rozvojové země a nejen pro ně. Tato diskuse je však velmi důležitá, je podstatné, aby se informace o geneticky upravených potravinách dostaly i mezi širší veřejnost, pak už je na rozhodnutí každého nakupujícího, jaký typ potraviny zvolí.  

Poslední novinky v oblasti modifikace

Jednou z posledních novinek v této oblasti je tzv. eko vepř. Vědci vyšlechtili speciální druh prasete, které je schopné poznat rozkládat nebezpečné chemikálie, což v důsledku znamená, že jejich exkrementy neničí životní prostředí.  „Běžná prasata“ totiž nedokážou zpracovávat fosfáty a tak jsou jejich exkrementy nevhodné např. pro hnojení. Celý proces započal v Kanadě. Kromě této výhodné vlastnosti jsou „upravená“ prasátka také odolnější, proto je jejich chov i ekonomicky výhodnější.

Je tedy genetická modifikace potravin přínosem nebo cestou k záhubě? Záleží samozřejmě na úhlu pohledu. Opět se tak do popředí dostává otázka, kam až můžeme zajít v našem ovlivňování  a předělávání přírody k obrazu svému.

Pomocné zdroje:

http://www.agris.cz

http://www.e-polis.cz

Autorka: Veronika Benešová