Šumava – kácet nebo nekácet?

Zřejmě každý, kdo alespoň občas čte noviny nebo sleduje televizní zpravodajství, ten konflikt musel zaznamenat. Jde tu o šumavské lesy napadané kůrovcem. Otázka je nasnadě – kácet postižené stromy nebo nechat přírodu, aby si pomohla sama? Mezi zastánci těchto dvou protikladných názorů se rozhořel boj.

Každodenní boj

Zdá se to jasné – na jedné straně stojí ministerstvo životního prostředí – zastupované dřevorubci s pilami na straně druhé aktivisté z nejrůznějších ekologických sdružení, kteří kácení vehementně brání. Jenže tak jednoduché toto rozdělení není – zajedno totiž nejsou v otázce kácet či nekácet ani odborníci.  Neshodnou se ani obyvatelé vesnic v postižených oblastech – stane se tak, že např. dva sousedé stojí na různých názorových stranách. Každodenní šumavská realita vypadá tak, že po dobu, kdy má docházet  ke kácení, se snaží aktivisté tento proces všemožně narušit. Všudypřítomná policie pak aktivisty často vynáší od stromů pryč. Záběry, které vídáme v televizi, pak připomínají akční film. Situace se však dále vyostřuje. Do celé záležitosti se totiž demonstrací zapojili i místní obyvatelé, kteří jsou většinou pro těžbu postižených stromů. Jenže… ne úplně všichni. Vzniká tak chaos, který neprospívá ani jedné straně. Plánovaná jednání zatím selhávají, takže není zcela jasné, jak se bude situace vyvíjet.

Šumava v ohrožení

Šumavské lesy jsou v ohrožení. Na tom, že velká část zdejších lesů je napadena kůrovcem, nelze nic zpochybnit, to musejí uznat obě znesvářené strany. Ještě v roce 2003 to vypadalo, že je šíření kůrovcové kalamity zastaveno, dnešní reality je však jiná. Jenže tady veškerá jednota končí. Každá názorová strana má totiž svůj zaručený recept, jak s otravným broukem bojovat. Jak kůrovec pracuje? Šumavský brouk se rojí dvakrát až třikrát ročně. Zavrtá se do pod kůru stromu, sežere lýko stromu, zbaví ho tím výživy a strom pak zahyne.

Proč kácet a proč nekácet

Co tedy prosazují ekologičtí aktivisté a co se snaží blokádou dokázat? Jde jim především o to, aby ve velké částí Šumavského národního parku (především v bezzásadových zónách) nechali lidé přírodu, aby si s kůrovcem poradila sama. Kůrovce bez kácení zničit nelze, jde o to, že na místě mrtvých stromů by měly vyrůst nové, to však bude trvat desítky let.  Zastánci kácen í pak argumentují tím, že napadení je už v takovém stádiu, kdy si s ním příroda sama neporadí. Chtějí tak předjít napadení dalších stromů. Často také poukazují na to, že šumavské lesy nejsou tak úplně výtvorem přírody, ale jsou již z velké části „umělé“, proto prý samostatná obnova není možná.

Udělat si závěr není vůbec snadné. Je velmi jednouché podlehnout argumentům jedné i druhé strany. Kdo měl pravdu, si v tomto případě zřejmě ověříme až za několik let. Asi nikoho nepřekvapí, že pravda možná nebude ani na jednom z vyhrocených konců, ale tak nějak uprostřed.

Pomocné zdroje: http://m.ihned.cz

Autorka: Veronika Benešová