Poklad z popelnic aneb kontejneroví potápěči

Žijeme podobně jako celý západní svět ve společnosti, která si stále může dovolit vyhazovat věci. Dalo by se tedy říci, že máme nadbytek. Západní společnost je často označována jako konzumní – plýtváme opravdu všemi zdroji, jak to jen jde? Existují lidé, kteří takhle žít nechtějí, nepodřizují se marketingovému nátlaku a nenakupují stále nové a nové věci.

Téměř dokonalý konzum

Z logiky věci vyplývá, že pokud vyhazujeme věci , které jsou ještě relativně poživatelné a nahrazujeme je věci novými, není asi všechno úplně v pořádku. Lidé pod vlivem nejrůznějších marketingových chytáků nakupují a nakupují, často věci, které k životu ani nutně nepotřebují. Možná si pomyslíte, proč ne, když je tu ta možnost. Vyvstává však i další otázka – proč ano? Když věci, které vyhazujeme mají často ještě využití.

Vybírači popelnic

Říká se jim různě, vybírači popelnic, kontejneroví potápěči nebo třeba freegani. Najdete je dnes skoro všude, jen jejich motivace může být různá. Není totiž „vybírač“ jako vybírač.  Jsou skupiny lidí, kteří popelnice vybírají prostě proto, že v nich skutečně hledají obživu, nepřemýšlejí nad tím. Jsou to často lidé bez domova nebo třeba lidé, kteří tu hledají jídlo pro svá zvířata. Pak je tu však ještě další skupina lidí – říkají si freegani – jsou to lidé, kteří žijí alternativním způsobem života. Kontejnery by zřejmě nutně vybírat nemuseli,  často nejde o existenční motivaci. Jde jim spíše o to, že lidé často skutečně vyhazují věci, které jdou použít, proč je tedy zbytečně kupovat? Tento typ „sběračů“ (či vyběračů) se však specializuje spíše na kontejnery u velkých nákupních center a supermarketů, kde jsou často vyhazovány potraviny  s prošlou lhůtou minimální trvanlivosti – tedy ještě použitelné. Pro mnoho lidí je tento způsob obživy spíše koníčkem a částečně také životním přesvědčením – bojem proti konzumu. Něco podobného je pak běžné i v dalších zemích Evropy, všude se prostě najdou lidé, kteří mají svůj alternativní způsob života a nechtějí plout s proudem .

Poklad z popelnic a kontejnerů

Někdy nemusí být vybírání kontejnerů otázkou existenčního přežití nebo vyjádření životního postoje. Může jít také  o uměleckou záležitost. Sochařka Veronika Richterová, která je zakladatelkou uměleckého oboru pet-art- u nás o tom ví své. Jak sama přiznává, materiál na své umělecké díla někdy také hledá v kontejnerech. Pet- art tedy jakýsi druh umělecké recyklace, má jistě velkou budoucnost. Podobný typ umění se objevuje i v jiných evropských zemích. Motivace je jednoduchá – vyrobit z nepotřebného odpadu něco, co potěší oko. V kontejnerech se prý dá často načerpat dost inspirace. A nevadí autorce, že se na ni lidé dívají skrz prsty, když ji vidí vybírat kontejnery? S lehkostí sobě vlastí sochařka říká, že takové pohledy přece nemůže sledovat, když je ohnutá v kontejneru.

Až příště uvidíte někoho vybírat popelnice, zkuste se zamyslet nad tím, co ho k tomu asi vede. Možná se mu jen nelíbí, jak plýtváme vším, co se dá. Často marnotratně vyhodíme věci, které mají pro jiné ještě velkou cenu. Sami kontejneroví potápěči mají často štěstí, najdou něco, co pro ně mají cenu, tím spíš se asi diví, jak tohle někdo mohl vyhodit?

Pomocné zdroje: http://www.nase-rodina.cz

Autorka: Veronika Benešová