Rozhovor s Jaroslavem Svobodou o ekozahradách a jeho knize

Jistě jste zaznamenali soutěž o knihu o ekozahradách, která na našem webu nedávno probíhala. Dnes Vám přinášíme rozhovor s autorem této knihy!

Jak jste se k ekozahradám dostal a čím vás tak zaujaly, že jste se jim rozhodl věnovat naplno a profesionálně?

K ekozahradám mě dohnala moje láska k přírodě a frustrace z toho, že v běžných zahradách je příroda považována za něco, proti čemu se musí bojovat. Vždy mne bavilo sledovat přírodní procesy na loukách, v lese, ve starých sadech a na místech, která unikla pravidelným lidským „úpravám“. Snažil jsem se odhalit a pochopit, co způsobuje tu samovolnou harmonii plnou bzučení, kvetení, vonění, šumění, rostení do krásy a neustálých změn, které žádný člověk nemusí ovlivňovat, a přece se samy dějí. Přestat se přírody bát a pracovat po jejím boku je pro mne i pro ty, kteří to vyzkoušeli, nádherné dobrodružství. Začátky vyžadují určitou změnu myšlení a pro někoho mohou být náročné, ale stojí to za to. Připadá mi natolik důležité se tomu věnovat, že jsem ani neměl jinou volbu, než se tomu věnovat profesionálně.

Co jsou to vlastně ekozahrady? Copak příroda na našich zahrádkách není dost „eko“?

Ekozahrada je příroda, která je ušitá člověku na míru. Březový háj, louka nebo mokřadní ekosystém jsou sice fajn, ale moc se tam nenajíme a nemusí být praktické mít to před domem. Místo, ve kterém můžeme nejen žít, obklopit jím svůj dům a získávat něco do kuchyně, se od běžné divoké přírody liší. Hlavně výběrem druhů, jejich rozmístěním a záměrem toho, kdo to tvoří. Ekozahrada přitom funguje přírodně, pomáhá svému okolí zvýšit rozmanitost (biodiverzitu). Může ubytovat i ohrožené druhy živočichů, hmyzu a rostlin, které v ubývající volné přírodě poblíž lidských sídel už nemají, kam by hlavu složili, a zároveň poskytuje maximální užitek člověku. Tomu se říká permakultura – všichni vyhrávají.

Souvisí nějak ekozahrady s trendem biopotravin? A co vy, kupujete biopotraviny?

Vše, co si vypěstujete v ekozahradě, je bio. Dokonce si myslím, že víc než bio. Vlastní plodiny jsou totiž lásko-bio. Je v nich vaše energie i láska, rostly přímo pro vás. Samozřejmě ne každý má v plánu vypěstovat si úplně všechno, co jde (zatím ani já ne), takže trend biopotravin nám umožňuje dokoupit to, co nemáme, a nebát se, že je to nasáklé nějakou chemií. Na druhou stranu není úplně snadné vždy všechno v biokvalitě sehnat, navíc úplně čerstvé, takže ekozahrada může v tomto směru velmi pomoci. Já a moje žena tedy kupujeme biopotraviny stále, nebio koupíme, když bio nejde zrovna sehnat a nikde nám to ještě neroste.

Může mít ekozahrádku každý, i ten, kdo má třeba jen malou zahrádku u rodinného domku? A stojí to za to?

Určitě ano! Ekozahrádku může mít každý, na jakkoliv malém prostůrku. Jde to i na terase, na střeše nebo na balkóně. Paradoxem ale je, že čím je menší, tím dá víc práce ji dobře vymyslet a někdy potřebuje více údržby. Například na balkóně vám rostliny bez zálivky a přesazování nepřežijí, zatímco ve volné půdě ano. Na malé zahradě musíte důsledně volit priority a každý kousek promýšlet pro maximální efekt na všech úrovních. Třeba abyste

nevysadili něco příliš bujného, málo plodícího nebo to co, konkuruje okolním rostlinám.  Na velké zahradě nebo rodovém statku máte naopak větší prostor na experimenty a chyby v designu nejsou moc vidět, nebo vám nebudou vadit. Každý člověk je jiný, někomu přinese malá zahrádečka mnohem více radosti a poznání než velká. Vše o správném designu se dá celkem rychle a zábavnou formou nastudovat a pak si hrát. Pravidla jsou velmi volná a záleží na tvořivosti, nadšení a radosti.

Co vás vedlo k tomu, napsat o ekozahradách knihu?

Ženy z nakladatelství Smart Press mne k tomu donutily! :-) To byl jen vtip. Prostě jsem měl silnou potřebu šířit všechny tyto myšlenky dále co nejefektivnější cestou. Ne každý rád čte články na internetu nebo chodí na kurzy, takže napsat knihu přirozeně vyplynulo jako další krok. Dával jsem ji dohromady déle než dva roky a jsem moc rád, že se nám ji společnými silami povedlo vydat.

Hodně jste cestoval, procestoval jste velkou část světa. Co nejzajímavějšího nebo nejdůležitějšího jste si ze svých cest přivezl?

To nejdůležitější, co jsem si přivezl, je pochopení, že není na co čekat. Že je potřeba, aby se současný trend změnil, a krásných míst na planetě začalo zase přibývat. Přežití lidstva závisí na úrodné půdě, čistém životním prostředí a zodpovědném zacházení s přírodními zdroji. A kde jinde můžeme začít, nežli za vlastními dveřmi?

www.smartpress.cz

http://www.smartpress.cz/titulnistranka/kompletn-n-vod-k-vytvo-en-ekozahrady-a-rodov-ho-statku-2.html