Hanka Zemanová: Můj život je bio

Hanka Zemanová je kuchařka. Tedy spíše biokuchařka (pokrmy připravuje nejraději z biopotravin) a autorka biokuchařky, ve které nabádá čtenáře, aby to vyzkoušeli také. Co je totiž cennější než vlastní zdraví?

Předně bychom si asi měli ujasnit, co to bio vlastně je. Spousta lidí si toto téma spojuje s pojídáním klíčků nebo s vegetariánstvím…

Tak to právě není. Rozdíl mezi normálními potravinami a biopotravinami je ten, že ty bio jsou produktem ekologického zemědělství, ve kterém se hospodaří šetrným způsobem ke zvířatům, půdě, rostlinám a přírodě vůbec. Nepoužívají se pesticidy, umělá hnojiva a geneticky modifikované organismy. Zvířata se chovají s možností výběhu nebo pastvy, krmí se přirozenými krmivy bez stimulátorů růstu či hormonálních přípravků. Při jejich zpracování nejsou použita umělá barviva, aromatické a konzervační látky, dochucovadla a další cizorodé přídavné látky. Jsou tedy zdravější.

Bylo to tedy vlastní zdraví, kvůli kterému jsi začala věnovat pozornost bioproduktům?

Do určité miry to byla osobní zkušenost s léčivou sílou potravin. Ale snad ještě větším důvodem pro mě bylo osobní setkání s mnoha ekofarmáři a z toho plynoucí vnitřní přesvědčení, že když kupuji biopotraviny, tak tím podporuji nejen své zdraví, ale I ochranu půdy, spodní  vody a celé přírody. V dnešním svetě je to , co jíme, jedním z mála věcí kterou můžeme ovlivnit a zároveň je to důležitá součást prevence.

Snažila jsi se do světa biopotravin zasvětit i své blízké?

Samozřejmě, ale snadné to alespoň zpočátku nebylo. Svého času jsem měla potřebu každého uzdravovat a poučovat – to ale naopak vytvořilo u lidí obranný mechanismus a snažili se vším možným davit najevo, že bio není nic pro ně. Zjistila jsem, že je třeba zvolit cestu pomalou, a že nejdůležitější motivací je začít lidem dobře vařit, pozvat je na večeři a neříkat jim žádné poučné teorie. Netlačit je k ničemu, ale pouze jim nabízet. Existují dvě strategie změny. Ta první vyhovuje lidem, kteří jsou ochotni změnit vše najednou a od základů. Já mám lepší zkušenosti s postupnou nenásilnou změnou, navíc myslím si, že není nutné změnit úplně vše, protože jakákoli menší změna ve prospěch zdraví a ochrany přírody má smysl. Mnoho lidí to vzdá, protože jim to připadá příliš složité nebo si řeknou, že malá změna nemá smysl, ale není to Pravda – stačí ze začátku třeba uvařit jednou týdně  biovečeři nebo koupit jeden ekologický přípravek – třeba na praní prádla nebo na nádobí.

Biopotraviny jsou součástí tvého života přes deset let, zaznamenala jsi za tu dobu nějakou změnu?

Záleží jak v čem. Myslím, že jsem díky biopotravinám poměrně odolná – na druhou stranu žiju extrémně pracovně a to je druhý nezdravý extreme, který mě trošku ruinuje. Hlavní změna, kterou jsem zaznamela v náhledu lidí na samotné bio, což přičítám lepší osvětě. Stále si sice někteří myslí, že bio je o pojídání zrní, ale je jich míň. Zkrátka se o tom víc mluví a lidé nás už nemají za takové podivíny jako tomu bylo kdysi.  Dokonce jsem překvapená,  že mnoho lidí – původně stritkních bioodpůrců  – najednou dnes považují za normální jíst bio a dokonce se tím I trošku chlubí, že jsou “in”.

Takže předsudky byly hlavním impulsem k napsání biokuchařky?

Ano. Chtěla jsem zapůsobit na předsudky lidí, a tím je přimět ke změně názoru na biopotraviny, aby si uvědomili, že tímto způsobem může žít opravdu každý. Kuchařka obsahuje přes 70 originálních, chutných a hlavně jednoduchých receptů, které jsou doplněny hezkými fotografiemi. Je vhodná pro začátečníky. Jejím obsahem jsou reportáže o předních českých ekofarmářích a zodpovězeny jsou i nejčastěji pokládané otázky, které se týkají bioproduktů. Dále uvádí fakta a výzkumy o vlivu potravin na naše zdraví. Moje biokuchařka dokonce vyhrála soutěž o nejlepší kuchařskou knihu roku 2006 a protože je o ní stale velký zájem, právě  vychází její druhé aktualizované vydání.

Nakupuješ v běžném supermarketu?

Díky tomu, že biopotraviny se dnes prodávají I v mnoha supermarketech, tak I tam čas od času nakupuju. Nejraději ale nakupuju přímo od farmářů – setkání s nimi je taková příjemná součást nákupu, ale nejde to moc často -. A tak alespoň podporuji jejich výrobky tím, že si je kupuju v menších bioprodejnách.

Jíš jen biopotraviny?

Je Pravda, že ve špajzu mám kromě piva snad všechno bio. Ale když jdeme do restauarace, nebo jsme na dovolené, tak si dame cokoli je k dispozici. Jinak diety žádné nedržím a vařím jako každý jiný, ale pouze z biopotravin. Vyhýbám se polotovarů a snažím se opravdu vařit – každý den česrtvé jídlo a používám co nejvíce sezónních potravin.

Když se rozhodneme pro změnu, doporučuješ změnit hned a vše, nebo jste zastáncem spíše změny postupné?

Moje filozofie je, že každá sebemenší změna, kterou uděláme má smysl. Ale každý jsme jiný, jsou lidé, kteří jednoho dne vyhodí celou spíž a nakoupí samé bio. Já osobně si myslím, že jsou příjemnější postupné změny. Třeba jednou či dvakrát týdne si dopřát něco bio, užít si to a dobře to uvařit. Pokud nemáte žádné informace a nevíte, jak co vařit, tak pak radikální změna může být trochu stresující. Jídlo musí být prvotně vždy chutné a nemělo by nikdy být zdrojem stresu nebo strachu. Radikální změna může pro ostatní členy rodiny být nepříjemným překvapením a mohou pak u jídla vznikat hádky.

Mnohem lepší tedy je postupně měnit to, co není tak znatelné na chuti?

Přesně tak. Třeba vyměnit běžnou sůl za kvalitní mořskou, sójovkou s glutamáty za přírodně fermentovanou (např. Shoyu, Tamari), nebo vyměnit oleje – rafinované levné za kvalitní za studena lisované, máslo, maso nebo mléčné výrobky či zeleninu za biokvalitu, vejce za biovejce, zkusit do mouky přidávat trošku celozrnné třeba špaldové, zahušťovat ne jen bílou pšeničnou moukou, ale zkusit si jíšku připravit z mouky hladké kukuřičné, ječné nebo pohankové, dobrou krupicovou kaši uvařit ze špaldové krupice.. A postupně začnete objevovat i další suroviny, třeba jáhly, cizrnu a mnoho dalších. Mnoho jednoduchých receptů na jejich přípravu mám ve své Biokuchařce.

Máš nějaké životní krédo?

Nikdy nemohu změnit okolí, jediné, co je v mé moci je změnit sama sebe, svůj přístup a svůj pohled na věc. Já sama tedy spoluutvářím svůj osud. Vnitřně mě to posiluje, aktivizuje a nutí mě to neplýtvat energii kritizováním, lítostí či pocitem křivdy.

Podle jakých hodnot se řídíš?

Řídím se spíše podle určitých zákonů a pravidel: Věřím, že nic není náhoda, že vše má svůj vnitřní smysl, řád a svůj pravý čas. A věřím, že vše zlé je pro něco dobré.A že vše, tedy dobré i špatné, co do světa vysílám, se ke mně někdy vrátí.

Kterých lidských vlastností si nejvíce vážíš?

Upřímnosti a autentičnosti. Nesnáším manipulaci, lhostejnost, a postoj, že já nic nezměním. Mám ráda lidi s osobní odpovědností nejen za svůj osud, ale i za přírodu a za zdraví. Cením si na lidech aktivní životní postoj a neustálou chuť poznávat nové věci. A moc oceňuji, když jsou k sobě lidé upřímní a umí spolu otevřeně a s láskou mluvit o různých problémech apředcházet tak pozd+jším konfliktům z nahromaděného vzteku.

Máš nějaký vzor?

Konkrétní asi ne. Já se inspiruji přírodními zákony. Jako vzor pro můj životní postoj mám tuhle starou modlitbu, kterou i zhudebnili sourozenci Ulrychovi:  „Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které nemohu změnit. Dej mi odvahu měnit to, co změnit mohu. A dej mi moudrost, abych jedno od druhého uměl odlišit!“

V čem vidíš smysl života?

Dřív bych řekla asi v té neustálé možnosti uskutečňovat své sny a naplňovat životní poslání. A dnes je můj hlavní smysl života naše roční Natálka a rodinná pohoda, kterou se snažím vytvářet.

Co považuješ za svou nejsilnější stránku?

Silnou intuici a spontánní komunikaci. No a asi schopnost nadchnout okolí pro cokoli.

Co pro tebe znamená úspěch?

Radost z toho, že se mi splnil nějaký sen.

Jak pracuješ na rozvoji své osobnosti?

Neustálým studiem, poznáváním přírodních pravidel, rozhovory s inspirativními lidmi, četbou a sebereflexí.

Moje nej…

Nejmilejší kniha:

Erazim Kohák: Post skriptum: Psové a Zelená svatozář. A pak mám ráda  knížky od Jana Kellera. Poslední kniha , která mě nejvíce a dlouhodobě oslovila je kniha Christiane Northrupové ŽENA,  TĚLO A DUŠE.  Beletrii nemám moc ráda.

Nejlepší film:

Nejsem moc filmový fanoušek, je  pár filmů, co mám v srdci, ale radši čtu.

Nejoblíbenější jídlo:

Dušená dýně Hokkaido s ořechy a gratinovaným kozím sýrem.

Nejzajímavější osobnost:

Pro mě jsou největšími osobnostmi ti lidé, které jsem měla možnost poznat úplně do hloubi srdce. A to jsou lidé ne veřejně známí.

Největší přání:

To je moje tajemství.

Moje doporučení pro práci s lidmi:

Vždy o všem komunikovat, nikdy nenechat nahromadit pocity neuznání, křivdy či nepochopení. Co je na začátku snadno vyřešitelné upřímnou otevřenou komunikací, může za pár týdnu přerůst ve velký neřešitelný problém. A vždy umět hodně pochválit, ale i dát jasně najevo svou nespokojenost a být důsledný.

Pravidlo úspěchu:

Dělat vždy to, co vás opravdu baví, co cítíte v srdci jako to správné a smysluplné, co vás  opravdu duševně vzrušuje.  Jen tak lze prožít opravdovou vnitřní radost a úspěch.

Mgr. Hana Zemanová (*1975) vystudovala Pedagogickou fakultu UK, založila Pro-bio ligu, pobočku Svazu ekologických zemědělců a společně s manželem založili společnost Albio s.r.o., kterou před třemi lety prodali. Napsala Biokuchařku, která se  stala Nejlepší kuchařskou knihou roku 2006, věnuje se propagaci biovaření a ekologického zemědělství.

V současné době žije s manželem a roční dcerou Natálií v Chramostech u Sedlčan ve Středních Čechách. Provozují  biopekárnu Zemanka. Hana píše druhou knížku a seriál o biovaření pro Apetit