Kolik řečí umíš… aneb kdy začít s výukou?

Snad každý si dnes už uvědomuje nutnost znát alespoň jeden světový jazyk. V dnešním světě, který se globalizuje, to už tak trochu patří k základnímu vzdělání. Pokud prostě chceme komunikovat se světem, musíme pro to něco udělat. Pokud dáme svým dětem jazykové vzdělání, darujeme jim tím skutečně hodně, kdy ale začít s výukou?

Včera a dnes

Kdy začít s výukou cizích jazyků, na tom se neshodují ani odborníci. Zatímco ještě před několika lety se s výukou začínalo až na vyšším stupni základní školy, dnes je to běžné už v mateřských školkách, někde už v rodinách a je také relativně běžnou praxí, že se děti učí i dva jazyky najednou. Pokud toho nemají moc a nejsou pak přetažené, lze to považovat za velké plus, získají tím totiž nepostradatelnou součást vzdělání. Je přitom lepší věnovat se studiu spíše po menších časových úsecích, ale často.

Výuka ve škole i mimo školu

To v praxi znamená, mít třeba výuku cizího jazyka čtyřikrát týdně po jedné hodině než dvakrát týdně po dvou hodinách.  Nejvíc dnes „letí“ angličtina – to je nepopiratelný a logický fakt.  Často bývá vyučována také němčina, francouzština a španělština. Na výsluní se vrací také ruština. Pozadu však nezůstávají ani další jazyky. Platí, že čím exotičtější a originálnější jazyk se naučíme – tím pro nás lépe – např. při získávání zaměstnání.  Děti mají možnost učit se jazyky  klasicky ve škole. Těm kterým to nestačí jsou k dispozici speciální školy s rozšířenou výukou jazyků.  Je samozřejmě možnost zapsat dítě i do speciálních kurzů.

Vše je individuální

Odborníci ale varují všechny ambiciózní rodiče před tím, aby své děti přetěžovali. Vše se totiž musí přizpůsobit možnostem dítěte. Ne každé je totiž schopné učit se jazyk už v útlém věku, na každé má na cizí jazyky „buňky“ to vše by měli rodiče před zápisem do kurzů zvážit.  Jinak se může stát, že dítěti znechutí studium jazyků na dlouhou dobu.

Táta česky neumí

V dnešní době je docela běžné, že děti vyrůstají v rodině, kdy je jeden z rodičů cizinec, nemluví dobře nebo vůbec mateřským jazykem dítěte. Může se však také stát, že rodiče záměrně mluví na děti více jazyky. Jak to v praxi vypadá? Třeba tak, že matka mluví na dítě česky, zatímco otec anglicky. Mnoho lidí má dojem,že z tohoto přístupu musí mít dítě v hlavě zákonitě „guláš“. Odborníci však překvapivě tuto možnost výuky jazyků zcela nezatracují. Je však důležité, aby rodiče dodržoval rozdělení jazyků, dítě si pak dá jednotlivé jazyky dohromady tím, že ví, že jeden používá otec a druhý matka. Je to dosti zajímavý fenomén, děti s tím obvykle problém nemají, je známo, že jim jde učení se cizím jazykům snadněji než dospělým.

Stále platí, že nic se nemá přehánět. Nutit dítě do studia hned několika jazyků nebo mu do hlavy nalívat složitá slovní spojení vede spíše k tomu, že ztratí o studium zájem. Vést však děti k tomu, že je důležité, aby se cizí jazyky učily je  jen pro jejich dobro. Pokud se totiž třeba i díky snahy svých rodičů bez problémů domluví i v cizině, je to pro ně skutečně hodnotný vklad do života.

Autorka: Veronika Benešová