Adopce (česky osvojení) jsou u nás příliš zdlouhavé a poznamenané byrokratickou mašinérií, shodují se odborníci. Vyrůstat v láskyplné rodině je pro dítě to nejdůležitější, žádný ústav tuto péči nemůže nahradit. Adoptovat u nás dítě znamená dát se dlouho cestu s nejistým cílem.
Nejčastější pohnutky
Proč vlastně chtějí lidé nejčastěji adoptovat dítě? Samozřejmě jde často o páry, které nemohou mít z různých příčin své vlastní děti. To není v dnešní době nic neobvyklého. Pak se může jednat také o lidi, kteří sice mají své vlastní děti, ale rádi by poskytli útulný domov dalšímu dítěti, které je opuštěné.
Adopce nebo pěstounská péče
Adopce je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče, při které manželé či jednotlivci přijímají opuštěné dítě a mají k němu stejná práva a povinnosti, jako by byli jeho rodiče. Dítě tak získá příjmení svých rodičů. Osvojit lze jen nezletilé dítě, klade se důraz na to, aby byl mezi osvojitelem a osvojencem přiměřený věkový rozdíl. Oproti tomu pěstounská péče končí zletilostí dítěte, pěstouni mohou rozhodovat o běžných věcech, ale k výkonu mimořádných situací musí žádat o svolení zákonného zástupce dítěte. Pěstounská péče se liší také tím, že je placená. Je určena především pro ty děti, které nemohou být adoptovány ze sociálních či zdravotních důvodů. Pěstounská péče může být buď individuální (v rodině) nebo skupinová (např. v SOS dětských vesničkách).
Jak adopce probíhá
Před samotnou adopcí je nutné nejprve zvážit několik ryze osobních otázek, které souvisí s velkou změnou v životě, jež adopce přináší. Pokud je tedy jedinec či manželský pár definitivně rozhodnutý, přijde na řadu tzv. úřednické kolečko, tedy vyřizování nejrůznějších povolení. Začíná se na příslušném úřadu v místě bydliště na sociálně-správním oddělení. Předkládá se žádost o adopci, dokumenty o státní příslušnosti, zdravotním stavu, ale třeba také finanční situaci. Dále se připojují další dokumenty a potvrzení např. výpis z rejstříku trestů. Pak následuje návštěva sociální pracovnice v místě bydliště, aby se ověřilo, zda jsou zde podmínky vhodné pro život dítěte. Žadatelé se musí podrobit psychologickému vyšetření. Uchazeči, kteří jsou vybráni, obdrží na příslušném úřadě informace o konkrétním dítěti. Tito pak mají lhůtu třiceti dnů, aby se rozhodli, zda dítě přijmou. Odborníci před tímto rozhodnutím doporučují několik návštěv. Pokud je vyjádření žadatelů kladné, doporučuje se krátký pobyt dítěte u nich, aby si ono i noví rodiče na sebe zvykli. Lze to označit jako předadopční péči (trvá asi 3 měsíce). Poté je věc vyřízena soudně. Nutno podotknout, že tato modelová situace nepočítá s žádnými komplikacemi, které se v reálném životě často vyskytují. Proto je velmi nesnadné odhadnout, jak dlouho celý proces trvá.
Podmínkou osvojení dítěte je, že je tzv. právně volné – to předpokládá souhlas biologických rodičů, případně zákonného zástupce, dále musí být splněna podmínka, že biologičtí rodiče nejeví dva měsíce od narození dítěte o něj žádný zájem a po dobu šesti měsíců opravu žádný zájem. O adopci rozhoduje soud na návrh osvojitele.
Adopce do zahraničí?
Právně existuje i možnost adoptovat dítě do zahraničí. Musí však být slněna podmínka, že se jedná o dítě, které nelze umístit do české rodiny. Náhradní rodiče jsou pro dítě nejprve vyhledáváni tři měsíce v kraji, další tři měsíce pak v rámci celé České republiky. Hledí se na zájmy dítěte, proto objeví-li se zájemci z České republiky, nemají žadatelé ze zahraničí šanci. O adopci může osoba, která pobývá v zahraničí, požádat buď přes Úřad pro mezinárodní ochranu dětí v Brně, nebo se obrátit přímo na soud v České republice. Jiné zákonné cesty adopce do zahraničí neexistují.
I slavní adoptují děti
Nejslavnějšími zahraničními náhradními maminkami jsou určitě Madonna a Angelina Jolie. U nás adoptovala dvě děti scénáristka a spisovatelka Tereza Boučková (dcera Pavla Kohouta). Naopak snaha o adopci zatím vyzněla naprázdno u britského zpěváka Eltona Johna, který chtěl adoptovat ukrajinského chlapce.
Adopce na dálku
Zcela jinak pak fungují tzv. adopce na dálku, které jsou v současné době na vzestupu. Jde o to, že se rozhodneme pomoci dítěti v nevýhodné situaci, které obvykle pochází z nejchudších oblastí světa. Pravidelnými měsíčními příspěvky mu pak zajišťujeme nejčastěji školní vzdělání a pomůcky, někdy také očkování a léky. Nejde tu o adopci v pravém slova smyslu, protože ve většině případů nedojde k setkání s dítětem.
V poslední době se staly předmětem žhavých polemik možné adopce dětí homosexuálními páry. Zatím je však tato záležitost v rovině divokých diskusí nejen mezi laickou veřejností, ale i mezi odborníky.
Pomocné zdroje:
Autorka: Veronika Benešová