Kouzlo tradiční čínské medicíny

Alternativní způsoby medicíny jsou v dnešní době čím dál oblíbenější. Jedním z nich je i tradiční čínská medicína (TCM), jejíž kořeny sahají 2-3 tisíce let do historie. Oproti klasické medicíně je léčba v TCM založena na diferenciální diagnostice symptomů. Čínská medicína vychází z taoismu. Podle ní všechno souvisí se vším, lidské tělo chápe po vzoru holistického vesmíru. Jednotlivé orgány jsou propojeny cévami a celé tělo je propojené do jedné sítě, proto se můžou problémy některých orgánů zobrazit i v naší tváři. Zkoumá se tedy nejen původ, příčina a povaha nemoci, ale porovnává se vzájemné působení ostatních faktorů včetně odolnosti těla. To znamená, že lidé se stejnou nemocí mohou být léčeni naprosto odlišně, nebo naopak lidé s různými nemocemi, můžou být léčeni podobně.  Čínská medicína je založena na teorii yin a yang a na teorii pěti prvků.

Teorie Yin a Yang

Zjednodušeně řečeno jde o vyvážený poměr něčeho.  Yang je mužský princip, aktivní, světlo, sucho, beztvarost, lehkost, horní část, oheň…. Oproti tomu je yin ženský princip, pasivní, tma, vlhkost, tvar, tíha, dolní část, voda… přičemž oba se vzájemně doplňují, zárodek yin je obsažen v yang a naopak. Možná si vzpomenete na známý černobílý znak dvou „kapek“ zaklenutých do sebe s tečkou opačné barvy v každé. Aby organizmus fungoval jak má, musí být v rovnováze.  Povahy obou prvků jsou na sobě závislé. Bez pohybu by neexistoval klid. Kdybychom neznali teplo, neznali bychom zimu. Nebýt tmy, neodlišili bychom světlo.  Růst jednoho, znamená ústup druhého – aby mohla přijít noc, ustupuje den, kterému k ránu zase ustoupí noc. Stejně je to s ročními obdobími, kdy zima (yin) ustoupí přes jaro létu (yang) a to později přes podzim zase zimě… nevyváženost yin a jang v lidském těle pak způsobuje nemoc.

Teorie pěti prvků

Opět jde o vzájemnou závislost mezi sebou. Jedná se o dřevo, oheň, zem, kov a voda. Tyto prvky se vzájemně podmaňují, ovlivňují, ponižují a rodí.  Dřevo rodí oheň, oheň rodí zem, ta pak kov, který rodí vodu a voda zase dřevo.  Ovládají se ob jeden prvek, čili dřevo ovládá zem, ta vodu atd. Ponižují se v opačném směru, to znamená voda zem, zem dřevo… Každý z prvků je „matkou a zároveň dítětem“ jiného prvku. Každý prvek je ovládán a zároveň ovládá ostatní.  Ovládáním se vytváří harmonie mezi nimi. Každý prvek také ponižuje a je ponižován ostatními, to rovnováhu narušuje.

Akupunktura

Podle čínské medicíny je v těle systém drah. Tyto dráhy se nazývají meridiány.  Spojují vnitřní orgány s vnějšími orgány nebo tkáněmi. Existuje 12 párů meridiánu a ještě dva hlavní, jsou systematicky rozloženy po těle zepředu i zezadu. Podél nich pak leží stovky akupunkturních bodů.  Princip akupunktury spočívá v zapíchávání tenoučkých drobných jehliček do těchto bodů.  Podle typu akupunkturního bodu se také vybírá správná jehla. Ty jsou vyrobeny z nerezavějící oceli, někdy s postříbřeným držátkem. Délka jehel je přibližně 1,3- 7,6cm. Jeli-li jehla zapíchnuta do správného bodu i hloubky, pociťuje pacient obvykle těžkost a bolestivost. Může cítit i strnulost, dokonce krátce po ošetření se můžou zdát symptomy horší, ale po chvíli polevují. Jehly zůstávají obvykle zapíchnuté  15-30 minut.  Poté se vyhazují, dnes už je většina těchto jehel vyráběna na jednorázové použití.  Podle druhu léčeného problém se s jehlami i různě kroutí a manipuluje. Někdy lze jehly aktivovat elektrickou stimulací nazývanou elektroakupunktura.  Léčba se provádí v pravidelných cyklech, většinou jednou týdně po dobu cca 1 měsíce. Někdy je to o něco méně, někdy více. Účinnost akupunktury závisí hlavě na správné diagnóze. Samozřejmě konečný výsledek ovlivňují i zkušenosti a zručnost člověka provádějícího zákrok. Mnoho lidí má stále z této léčby strach a tak si ji nechávají až jako poslední možnost, když jiné léčebné metody nezabírají. Těžko říct, jestli lidé ze západního světa jsou nedůvěřiví k metodě samotné, nebo je odrazuje právě metoda jehel a s nimi spojené bolesti.

Nechybí ani bylinky

Co by to bylo za medicínu bez bylinek. A že jich ta čínská ale má! V dnešní době je využíváno asi 600 různých druhů, ale celkem je jich v TCM známo na 6 tisíc. Nejde tedy jen o bylinky jako takové, ale i o další přírodní léčivé látky. Byliny jsou rozděleny do dvou hlavních skupin.  První podle chuti – kyselá, slaná, hořká, sladká, štiplavá. Druhá skupina dělí byliny podle teplotního charakteru – horká, teplá, chladná, neutrální a svěží.  A všechny tyto vlastnosti se opět dále dělí do skupin yin a yang a opět závisí na správném poměru. V čem se liší čínské bylinkářství od toho v západním světě? V čínské medicíně nedostanete odvar z jedné či dvou bylinek. Většinou jde o směsi obsahující 4-20 bylin. Někdy se odvar „vysušuje“, takže k pacientovi se dostane v podobě granulátu, který po zalití horkou vodou se změní znovu na odvar.

Celkově je tradiční čínská medicína velmi podrobná a obsáhlá studie. Nejde popsat ani vysvětlit v jednom článku. Vlastně by to nešlo ani ve dvou, třech, čtyřech článcích. Pokud člověk chce pochopit víc a využívat ji, musí studovat více do hloubky. Počítejte, že se vše nedozvíte za den, ani týden, ale zajímavé čtení to rozhodně bude.

Pomocný zdroj: www.cinska-medicina.eu

Autorka: Michaela Ficová